Vlajka

V minulosti se objevila řada vlajek, zdaleka nejvyužívanější a poslední schválená je vlajka s podélným žlutým a červeným pruhem.

V roce 1848 se utvořil nový zemský sněm Moravského markrabstvní, který naprostou většinu volených poslanců z venkova, bývá označován jako selský. Poslanci tohoto moravského zemského sněmu (parlamentu) schválili i článek 5. nové zemské ústavy, ve kterém se přesně definuje zemský erb (znak) a zemské barvy (vlajka):

"Země moravská podrží dosavadní svůj erb zemský, totiž orlici vpravo hledící, v poli modrém a červenozlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená."

Moravská zemská vlajka je tedy žluto-červená bikolóra. Horní pole je zlaté (žluté), spodní červené.

V současné době, tj. na počátku 21. století, začínají moravští vlastenci na moravskou zemskou vlajku z důvodu odlišení od jiných podobných vlajek přidávat i moravský zemský znak (zlatočerveně kostkovanou orlici).

Leták se základními informacemi o vlajce je k dispozici ke stažení zde, pro tisk je vhodnější tento dokument pdf nebo ve formátu doc, přp. velká verze obrázku. Podrobnější informace se dozvíte na stránkách Moravské národní obce.

Znak

Moravský znak - orlice na modrém poli má dvě verze, které jsou výsledkem historického vývoje - s orlicí stříbrnočerveně a zlatočerveně šachovanou. Otázka, která z nich je v současnosti symbolem Moravy, je často předmětem sporů.

Orlice se stříbrnočerveným šachováním Orlice se zlatočerveným šachováním

Tématikou zemských barev se podrobně zabývá výše uvedený článek, zde je jen stručný přehled vývoje.

Původním znakem markrabství moravského byla orlice stříbrnočervená. Roku 1462 byl znak na žádost zemského hejtmana povýšen a na základě privilegia císaře Fridricha III. povýšen na orlici se zlatočerveným šachováním. Nebyl však schválen zemským sněmem.

Privilegium bylo formálně přijato roku 1628, jednání o změně však začala až roku 1807, roku 1848 bylo vydáno výše uvedené usnesení o zemských barvách. V průběhu 19. století se používaly při různých příležitostech oba znaky, důležité bylo přijetí zlatočervené orlice do velkého znaku rakouské monarchie roku 1915.

Po vzniku Československa zastoupila Moravu v souvislosti se snahou o používání slovanských barev orlice stříbrnočervená, která byla později použita do velkého znaku ČR.

Pro používání zlatočerveného znaku hovoří tyto důvody - je z heraldického hlediska cennější (polepšení), je barevně "kompatibilní" s vlajkou a jeho používání bylo schváleno oficiálním moravským orgánem (zemským sněmem). Bíločervená orlice je však také významná - je to historický znak a v minulosti byl celkově více využíván.

Hymna

Za neoficiální (kdo by ji taky mohl v současnosti zoficiálnit?) moravskou hymnu bývá považována píseň Jsem Moravan, kterou napsal v 19. století Václav Novotný. Zde je její text a noty, můžete si také poslechnout mp3 nebo stáhnout a vytisknout z tohoto dokumentu.

1. Jsem Moravan — toť chlouba má,
kdo, rcete, otčinu mou zná?
Kdo zná ten požehnaný kraj,
ten utěšený zemský ráj?
Ó Moravo — ty vlasti má,
tys země moje přemilá!
 3. Zde Olomúc, kde Jaroslav
byl potřel Tatar vrahóv dav;
zde Moravan vždy k boji stál,
když ve zbraň volal jeho král!
Ó Moravo, ó vlasti má,
tys krví otců svěcená!
2. Zde Rostislav, zde Svatopluk
mé drahé mluvy střehli zvuk.
Zde posvátný konával děj
na Velehradě Metoděj.
Ó Moravo, ó vlasti má,
tys dávnou slávou věnčená!
 4. Zde každý kraj má nový div
zde dobrodušný lid je živ.
Ten miluje svou Moravu
a dbá o její oslavu.
Jsem Moravan, k tomu se znám
a za vlast statek, život dám!

Čtyřčtvrťová verze

Tato píseň má také verzi ve čtvtečním taktu, autorem hudby je Kašpar Pivoda. Její hudbu si můžete poslechnout z tohoto mp3 souboru (nahrál Kenny) nebo zjednodušené midi verze. Tato hudba byla použita také pro nahrávku na youtube.

Nahrávky vycházejí z Pivodova Zpěvníku školského, vydaného roku 1884, větší verze not zde.

Něco o autorovi

O Kašparu Pivodovi píšou, že byl Čechem... byl však Moravan jak hrom; více info o autorovi zde.

PIVODA Kašpar - hudební pedagog
* 5. 1. 1817 Žeravice u Hodonína
† 19. 2. 1891 Koryčany
Studoval na učitelské přípravce v Brně a pak byl učitelem v Bohuslavicích u Kyjova, v letech 1842-68 správcem školy v Zábřehu a potom okresním školním inspektor v Kyjově. Spolu s bratrem Františkem vydal v roce 1884 dvoudílný Zpěvník školský. Je autorem dvou až čtyřhlasých dětských nápěvů k 200 básním osmidílné čítanky od Šťastného, Lepaře a Sokola.

Další hymny

Kromě písně Jsem Moravan bývají za hymnu Moravy považovány také písně Bože cos ráčil a Moravo, Moravo.