V zapadlém koutu jihozápadní Moravy najdeme chátrající zámek v Českém Rudolci, často přezdívaný Moravská Hluboká. I když dnes se už často setkáme spíše s označením Malá Hluboká, přídomek Moravský nejspíš není v Jihočeském kraji, kam dnes oblast spadá, po chuti. Ostatně i samotná obec nesla v minulosti název Moravský Rudolec (zdroj).
Na místě zámku stávala už ve 14. století tvrz, později byla renesančně i barokně přestavěna. Významným mezníkem byl požár roku 1860, po němž byl zámek přestavěn do současné architektonické podoby ve stylu windsorské gotiky. Na rozsáhlých okolních pozemcích vznikl anglický park.
Po roce 1948 však už osud nebyl zámku nakloněn; ještě za druhé světové vláky byl několikrát vykraden a po znárodnění sloužil jako ubytovna k místnímu stáního statku. Přestože byl roku 1963 prohlášen za státní kulturní památku, chátrání dále pokračovalo, pouze v 70. letech se zámku dostalo nové měděné střechy (která však byla o nemnoho let později ukradena). Po roce 1989 se zde vystřídalo mnoho majitelů - přes stát, obec Český Rudolec, po soukromého investora, který měl zámek rekonstruovat a přebudovat na hotel. Nic z toho se však neuskutečnilo, objekt byl znova prodán. Dnes jsou jeho majetkové poměry nejasné, zámek dále chátrá, zarůstá, interiéry jsou už zničeny. Zbývá jen doufat, že v budoucnosti nebudeme Moravskou Hlubokou znát pouze ze starých fotek.
Ne nadarmo si vysloužilo malebné městečko v podhůří přezdívku Moravský Betlém. Strmé křivolaké uličky obklopené tradičními valašskými roubenými chalupami a nad tím vším tyčící se věž hradu Trúba dodávají městu jedinečnou atmosféru.
Území Štraberka bylo osídleno už v dávném pravěku, jak dokládají archeologické nálezy v nedaleké jeskyni Šipka, z 13. století pak pocházejí první zmínky o osídlení pod hradem. Štramberk se ovšem brzo proslavil - roku 1241 se hrdinní Štramberčani ubránili při nájezdech Mongolů. Po těch zde tehdy zbyly jenom pytle s ušima, které asijští dobyvateli usekávali svým nepřátelům. Na počest tohoto vítězství se tu od té doby peče místní specialita - Štraberské uši.
Kdo by neznal Moravský kras proslulý svými jeskyněmi, ponornou říčkou Punkvou, propastí Macocha mnohými dalšími krásami. Méně lidí už však ví, že se širší oblasti Moravského krasu říkalo také Moravské Švýcarsko. Ostatně chata nad propastí Macocha je postavená ve švýcarském stylu. Avšak název se ujal zejména pro blízké okolí Adamova, oblast lesnatou, kopcovitou, protkanou hlubokými údolími Svitavy a jiných říček. Nad samotným Adamovem se tyčí nedávno rekonstruovaná Alexandrova rozhledna, na protější straně údolí se v lesích skrývá poutní kostel na Vranově, romantickou atmosféru dotváří zřícenina Nového hradu.
Pověst Moravského Švýcarska ovšem poněkud kazí samotný Adamov, jehož tvář byla narušena areálem Adamovských strojíren, které zabraly takřka to málo rovné plochy, která ve městě byla, ponurou atmosféru dotváří prstence paneláků na okolních svazích. Ne zcela neprávem se Adamov v soutěži o nejškaredější místo na jižní Moravě ocitl na nelichotivém 2. místě, hned za jadernou elektrárnou Dukovany.
Jedna ze staveb v Adamově si však zcela určitě stojí za povšimnutí - unikátní cihlový kostelík sv. Barbory. Díky jeho umístění a kontrastu s okolím se pozoruhodnost místa ještě zvětšuje.
Adamov je bez nadsázky nejškaredějším moravským městem s nejhezčím okolím. Ovšem nic netrvá věčně, takže doufejme, že se v budoucnu stane reprezentativní branou Moravského Švýcarska.